JSDH

O jednotce SDH Praha 1

Jednotka, zřízená usnesením Zastupitelstva MČ Praha 1 v roce 2011, je organizační složkou městské části, zároveň je součástí IZS a je zařazena do plošného pokrytí území hlavního města Prahy v kategorii JPO V. Jednotka plní prioritně úkoly na úseku požární ochrany a ochrany obyvatelstva dle § 70 odst. 1 a odst. 5 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně a § 30 vyhlášky č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany, a úkoly v souladu s předurčeností pro záchranné a likvidační práce se zařazením do požárního poplachového plánu kraje. Organizace a činnost jednotky se řídí zákonem o požární ochraně a souvisejícími předpisy. 

Jednotka požární ochrany podle zákona na úseku civilní ochrany a ochrany obyvatel provádí tyto činnosti: zdolává požáry, provádí záchranné a likvidační práce, podílí se na evakuaci obyvatel, na varování obyvatel, na označování oblastí s výskytem nebezpečných látek, na dekontaminaci postižených obyvatel nebo majetku a na humanitární pomoci obyvatelstvu a zajištění podmínek pro jeho nouzové přežití. Jednotka přednostně plní úkoly na území MČ Praha 1 a to v rámci dlouhodobého plánu činnosti schváleného starostou MČ Praha 1 nebo na základě jeho dílčích pokynů. Mimo území Prahy 1 plní úkoly dle požárního poplachového plánu kraje nebo na výzvu územně příslušného operačního a informačního střediska hasičského záchranného sboru kraje, a to v rozsahu schváleném starostou Městské části Praha 1.

Výňatek ze zřizovací listiny: 

Vymezení účelu a hlavního předmětu činnosti

1. Jednotka sboru dobrovolných hasičů (dále jen „jednotka“) se zřizuje ke dni 11. 9. 2011. Jednotka plní prioritně úkoly na úseku požární ochrany a ochrany obyvatelstva dle § 70 odst. 1 a odst. 5 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně a § 30 vyhlášky č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany, a úkoly v souladu s předurčeností pro záchranné a likvidační práce se zařazením do požárního poplachového plánu kraje. Organizace a činnost jednotky se řídí zákonem o požární ochraně a souvisejícími předpisy.
 

2. Jednotka přednostně plní úkoly na území Městské části Praha 1 a to v rámci dlouhodobého plánu činnosti schváleného starostou Městské části Praha 1 nebo na základě jeho dílčích pokynů.
 

3. Mimo území Prahy 1 plní úkoly dle požárního poplachového plánu kraje nebo na výzvu územně příslušného operačního a informačního střediska hasičského záchranného sboru kraje, a to v rozsahu schváleném starostou Městské části Praha 1.

Základna hasičů Prahy 1

Novomlýnská vodárenská věž, která je součástí dočasné základny dobrovolných hasičů, je poprvé ve své více než 350leté historii po roce 2011 díky dobrovolným hasičům přístupná veřejnosti. Základna je jen provizorní, parkování techniky na nezastřešeném dvoře objektu je dlouhodobě nevyhovující. Vedení MČ proto připravuje výstavbu nové hasičské zbrojnice, aktuálně byla schválena změna územního plánu pro umístění v lokalitě ulice Holbova. Vedení města bude rozhodovat o finální podobě, velikosti a ceně hasičárny. Další dva roky pak zabere územní a stavební řízení, k zahájení stavby by mohlo dojít kolem roku 2026.

Níže si můžete přečíst několik zajímavostí vztahujících se k historii vodárenských věží na tomto místě v minulosti stojících a k věži. Novomlýnská vodárenská věž zvaná též Dolní novoměstská nebo Petrská je historická vodárenská věž nalézající se v Praze 1 v Petrské čtvrti asi 100 metrů od pravého břehu řeky Vltavy nedaleko od jižního vyústění Štefánikova mostu v místě bývalých pražských Nových mlýnů (odtud pak její název). Jedná se o velkou vodárenskou stavbu, jenž kdysi zásobovala vodou z Vltavy dolní část Nového města pražského. Tak jako i u jiných pražských vodárenských věží zde již ve středověku stála věž dřevěná, první zmínka o ní pochází z roku 1484. Dřevěná věž byla patrně několikrát poškozena požárem (požáry vodárenských věží byly dost časté zejména díky zimnímu rozmrazování zamrzlého vodovodního potrubí pomocí otevřeného ohně). Proto zde byla v letech 1602 až 1606 vybudována pozdně renesanční bohatě zdobená kamenná věž, v horní části opatřená vyhlídkovou terasou (tzv. lusthausem), jenž ale byla v letech 1655 těžce poškozena povodní, část věže se zřítila do vody. Na zbytcích z této věže pak byla v roce 1658-1660 postavena věž dnešní tentokrát již v barokním slohu. Věž samotná se původně nalézala přímo na břehu řeky Vltavy, její dnešní poloha je dána jednak historickými říčními naplaveninami – tedy přírodními změnami v korytě řeky, dále také tím, že došlo k regulaci břehů a výstavbě pražských náplavek, což způsobilo dnešní polohu věže (jako jediná z historických vodárenských věží prakticky nestojí přímo na břehu řeky). Svému původnímu účelu věž přestala sloužit v roce 1877, přilehlá vodárna pak v roce 1910. Věž má šest pater a je obložena z vnějšku pískovcovými kvádry, na fasádě v horním patře jsou jasně viditelná tři okna. Výška, kterou musí překonat návštěvník činí 30 metrů, vrchol střechy se tyčí 42 metrů nad přilehlou komunikací. (zdroj: wikipedie.cz)

Bez zajímavosti není ani moderní vývoj vlastnických práv k pozemku parc. č. 333 Nové Město, na němž věž a sousedící areál stojí. Podle zápisu z roku 1875 bylo vloženo vlastnické právo na obec královské hlavní město Praha, v roce 1954 potom byl změněn vlastník na československý stát – Ústřední národní výbor hl. m. Prahy. Národní výbor dal věž do správy Pražské informační službě. Ta převádí správu v roce 1967 na další organizaci národního výboru Útvar hlavního architekta města Prahy. Zajímavé je odůvodnění: „Prostory věže slouží k archivním účelům Útvaru hlav. Architekta hl. m. Prahy. Z tohoto důvodu nemůže být využita pro účely PIS, nehledě k tomu, že věž nepatří mezi historicky významné objekty a postrádá i po jiných stránkách jakoukoli přitažlivost (rozhled apod.)“ Útvar hlavního architekta v roce 1982 převádí správu na výbor Socialistického svazu mládeže fakulty stavební ČVUT, směr ekonomika. Tento pak záhy po revoluci v roce 1990 převádí – tentokrát již vlastnictví (!!!) – BEZPLATNĚ na Nezávislou výtvarnou skupinu, která je jako dobrovolná organizace založena jen pár dní před tímto převodem. Nezávislá výtvarná skupina pak prodává areál s vodárenskou věží Ing. Robertu Šimarkovi za 480.000, - Kč, kupní cena byla uhrazena bezplatným užíváním nebytových prostor po dobu 4 let. V devadesátých letech se hl. m. Praha jalo obhajovat svá vlastnická práva ke svému historickému majetku a po letech soudních sporů se podařilo soudně vlastnictví vodárenské věže i s pozemkem obhájit, když za stěžejní moment lze považovat rozhodnutí soudu ohledně neplatnosti převodu z roku 1990. SSM neměl podle rozhodnutí soudu právo s majetkem nakládat. Vzhledem k tomu, že se tak k 11. květnu 1990 nemovitosti nacházely ve vlastnictví státu, obec hl. m. Praha obhájila své vlastnictví a rozsudek nabyl právní moci dne 19. 4. 2000. Městu se však podařilo z Ing. Šimarka věž dostat až v roce 2002, a to cestou exekuce. Zde se začala historie opakovat. Hl. m. Praha opět svěřilo areál do správy Pražské informační službě. Stalo se tak právě v období, kdy věž i areál byly zasaženy povodní. Po vysušení byl areál využíván pro uskladnění tiskovin PIS a věž zela prázdnotou. K 1. červnu 2011 věž a část skladů získalo od PIS do užívání občanské sdružení Sbor dobrovolných hasičů Praha 1.

O věži aktuálně

Interiér věže byl hasiči vyčištěn, opraven, otvory byly zaskleny, aby již dále do interiéru nezatékalo. Bylo zajištěno odkanalizování vody, která při každém dešti zatékala do interiéru pod vstupními dveřmi – vstup je položen 60 cm pod úrovní okolního prostranství, a navíc sem stéká voda z části střechy, která není opatřena okapy. Po každém dešti tak ve věži stály desítky litrů vody, než se částečně vsákly, převážně se však musely odpařit. Enormně tím trpěly původní vstupní dveře pocházející ze 17. století. Hasiči nechali vyrobit věrnou kopii a původní dveře byly šetrně umístěny v interiéru – ve stavu, ve kterém se dochovaly. Došlo k vyspravení omítek a celý interiér byl vymalován. Byla zajištěna komplexní výměna elektrických rozvodů v původních trasách a provozuschopnost byla ověřena revizní zprávou.

Sbor dobrovolných hasičů bude zajišťovat prohlídky věže pro veřejnost. Ve vnitřních prostorách – čtyřech komorách vzniklých přestropením původní šachty vodárenské věže – bude instalována expozice věnující se dobrovolným hasičským sborům na území Prahy, působení hasičů na území Prahy 1 a malé hasičské muzeum. Věříme, že se tak stane v průběhu 2 let – nyní sháníme kurátora, který by se tohoto úkolu ujal.